Technická kontrola kdekoli

Ministerstvo dopravy vydalo dvě nové vyhlášky týkající se kontrol technického stavu vozidel:

1.  vyhlášku č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách),

2.  vyhlášku č. 83/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, ve znění pozdějších předpisů.

AD 1) VYHLÁŠKA Č. 82/2012 SB., O TECHNICKÝCH SILNIČNÍCH KONTROLÁCH

Cílem této nové vyhlášky je provedení § 6a zákona o silničním provozu, který upravuje podmínky provádění kontrol technického stavu vozidla v provozu.Zákon o silničním provozu v § 6a stanoví následující:

„(1) Při kontrole technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy podle § 6 odst. 13 a 14 je řidič povinen

a)  zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu, pokud zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než 8 kilometrů a

b)  řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení pro kontrolu technického stavu.

(2) O výsledku kontroly technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy vydá policie řidiči doklad.

(3) Zjistí-li se při kontrole technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy vážná nebo nebezpečná závada, je řidič vozidla nebo jízdní soupravy povinen uhradit náklady na provedení kontroly technického

stavu.

(4) Způsob provádění kontroly technického stavu, způsob stanovení nákladů na provedení kontroly technického stavu, náležitosti dokladu o výsledku technické kontroly stanoví prováděcí právní předpis. “

Oním prováděcím právním předpisem je právě vyhláška č. 82/2012 Sb., o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách).

Podle nové vyhlášky má platit následující:

A. Způsob provádění technické silniční kontroly

(1) Technická silniční kontrola se vykonává za přítomnosti řidiče po dobu nezbytně nutnou pro účely zjištění skutečného technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy (dále jen „vozidlo“).

(2) Technická silniční kontrola se provádí formou

a) vizuálního posouzení celkového stavu údržby vozidla,

b) kontroly osvědčení o registraci vozidla nebo obdobného dokladu vydaného jiným státem nebo ověření výsledku poslední pravidelné technické prohlídky, kterou vozidlo prošlo, nebo ověření výsledku poslední technické silniční kontroly, anebo

c) jednotlivých kontrolních úkonů, jejichž rozsah se určí s přihlédnutím k celkovému stavu údržby vozidla podle písmene a) na základě kontroly dokladů k vozidlu podle písmene b).

(3) Kontrolní úkony podle odstavce 2 písmene c) se provádějí a hodnotí způsobem stanoveným ve vyhlášce o technických prohlídkách a měření emisí vozidel, s výjimkou kontrol brzdových zařízení a emisí vozidel. Seznam kontrolních úkonů vztahujících se ke kontrolám brzdových zařízení a emisí vozidel, metody jejich provádění, základní popis závad a přípustné stupně hodnocení závad jsou stanoveny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Je-li kontrolní úkon prováděn metodou vizuální kontroly, rozumí

se tím zejména prohlédnutí kontrolovaných položek a v případě potřeby také fyzické prověření jejich ovládání, posouzení hluku nebo užití jiného vhodného prostředku kontroly bez použití technických zařízení.

(4) Při provádění kontrolních úkonů podle odstavce 2 písmene c) se nekontrolují položky, které byly předmětem posouzení v rámci technické prohlídky nebo technické silniční kontroly uskutečněné v posledních třech měsících, nejde-li o zřejmou závadu. Skutečně provedený rozsah kontrolních úkonů se vyznačí do dokladu o výsledku technické silniční kontroly.

(5) V rámci technické silniční kontroly lze vozidlo podrobit kontrole technického stavu ve stanici technické kontroly, stanici měření emisí nebo za využití jiného zařízení podle § 6a odst. 1 zákona o

silničním provozu, pokud má policista nebo celník důvodné pochybnosti ohledně technické způsobilosti vozidla, přičemž pro řádné provedení kontrolních úkonů podle odstavce 2 písmene c) je potřebné použít

zvláštní zařízení a takové zařízení není k dispozici bezprostředně v místě technické silniční kontroly.

(6) Technická silniční kontrola podle odstavce 5 se provádí v přítomnosti policisty nebo celníka a zahrnuje pouze kontrolní úkony nezbytné pro ověření technické způsobilosti vozidla v rozsahu, v jakém má o ní policista nebo celník důvodné pochybnosti.

B. Způsob stanovení nákladů na provedení technické silniční kontroly

(1) Náklady na provedení technické silniční kontroly jsou náklady osoby provádějící silniční technickou kontrolu na personální zajištění provedení technické silniční kontroly, náklady spojené s přípravou a tiskem dokumentů užívaných při technické silniční kontrole a náklady na nákup a provoz zařízení nutných k provádění technických silničních kontrol, včetně nákladů na spotřebu materiálu a energií, s výjimkou nákladů policisty nebo celníka, které vznikly při technické silniční kontrole podle

a)  § 2 odst. 2 písm. a) a b) nebo b)  § 2 odst. 2 písm. c), pokud byly kontrolní úkony provedeny pouze vizuálně.

(2) Náklady na provedení technické silniční kontroly podle odstavce 1 činí u

a)  vozidel, která mají více než osm míst k přepravě osob, kromě místa řidiče, a vozidel, jejichž největší přípustná hmotnost převyšuje 3 500 kg, 1000 Kč a

b)  ostatních vozidel 500 Kč.

C. Doklad o výsledku technické silniční kontroly

Doklad o výsledku technické silniční kontroly obsahuje údaje týkající se vozidla, jeho provozovatele a řidiče, osoby provádějící technickou silniční kontrolu, místa, dne a času vykonané technické silniční kontroly, provedených kontrolních úkonů a výsledku technické silniční kontroly, a dále obsahuje podpis osoby provádějící kontrolu a řidiče, jehož vozidlo bylo podrobeno kontrole. Vzor dokladu o výsledku technické silniční kontroly je obsažen v příloze č. 2 k této vyhlášce.

2012.

Nová vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem ode dne jejího vyhlášení , tj. dnem 31. března

AD 2) VYHLÁŠKA Č. 83/2012 SB., KTEROU SE MĚNÍ VYHLÁŠKA Č. 302/2001 SB., O

TECHNICKÝCH PROHLÍDKÁCH A MĚŘENÍ EMISÍ VOZIDEL, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

Novelou vyhlášky je plněna povinnost České republiky vůči Evropské unii transponovat směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/40/ES o technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel ve znění směrnice Komise 2010/48/EU. Uvedenou směrnicí jsou nově

definovány metody provádění technických prohlídek v zemích EU ve vazbě na technický pokrok.

Směrnice vymezuje systémy a části vozidel, které mají být podrobeny prohlídce s tím, že se kontrolují nejméně ve směrnici uvedené položky. Účelem směrnice je zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních

komunikacích, zlepšení ochrany životního prostředí a ochrana spravedlivé hospodářské soutěže.

Zásadním cílem je postupná harmonizace podmínek při provádění technických prohlídek a technických silničních kontrol vozidel na území EU a vytvoření podmínek pro další postupný rozvoj komplexního

systému kontrol vozidel v provozu. Zapracováním směrnice do českého právního řádu má být také vyřešena dlouhodobá nutnost komplexní revize kontrolních úkonů, daná uplatňováním technického

pokroku v konstrukci vozidel, za dobu platnosti vyhlášky. Dosud prováděné dílčí změny byly limitovány v případech, kdy tyto vyžadovaly při jejich realizaci finanční náklady. Povinně kontrolované položky,

uvedené v příloze II směrnice, tvoří minimální rozsah kontrol, který musí být zakotvený ve vyhlášce.

Vyhláška nově v příloze č. 7 obsahuje seznam povinně kontrolovaných položek prováděných při technické prohlídce vozidel, základní informace o způsobu provádění jednotlivých kontrolních úkonů a o

stupních hodnocení. Do přílohy č. 1 jsou nově zapracovány přípustné hodnoty obsahu složek výfukových plynů motorů silničních motorových vozidel a způsoby jejich měření. Nový systém umožňuje mj. i jednotné statistické vyhodnocování technického stavu vozidel v provozu v zemích EU.

Dalším cílem novely je zohlednění významné změny, kterou zavedla novela zákona o silničním provozu - zákon č. 133/2011 Sb. s účinností od 1. srpna 2011. Podle § 6a odst. 1 zákona o silničním provozu je při kontrole technického stavu vozidla nebo jízdní soupravy podle § 6 odst. 13 a 14 řidič povinen zajet k zařízení pro provedení kontroly technického stavu, pokud je potřeba provést podrobnější prohlídku vozidla a zajížďka, včetně cesty zpět na pozemní komunikaci, není delší než 8 kilometrů.

Přitom je řidič povinen řídit se pokyny osoby obsluhující zařízení pro kontrolu technického stavu.

Zařízení, která mohou provádět kontrolu technického stavu vozidla, nabízejí zejména stanice technické kontroly, stanice měření emisí a mobilní kontrolní stanoviště. Novela vyhlášky v této souvislosti rozšiřuje

stávající seznam druhů technických prohlídek prováděných stanicemi technické kontroly o prohlídky nařízené, tj. prohlídky prováděné v návaznosti na kontrolu technického stavu vozidla policistou nebo

celníkem na silnici (tzv. „technická silniční kontrola“).

Novela vyhlášky dále upřesňuje některé podmínky pro přistavení vozidel k technické prohlídce a v návaznosti na toto upřesnění provádí rozlišení mezi případy, kdy stanice technické kontroly provedení technické prohlídky odmítnout musí a případy, kdy je na jejím uvážení přijetí vozidla k provedení prohlídky.

Novela vyhlášky nabývá s určitými výjimkami účinnosti dnem 1. května 2012.

Březen 2012